Nahrávám...
CZ EN     $

Zpracování drahokamů


Jak se tamblují kamínky po domácku

Jak se dělají kamínky po domácku – tamblování, tromlování, omílání

Tento blog jsem se rozhodla připravit na četné dotazy „ A jak to vlastně děláte?“… takže hurá do toho. Doufám, že se nebudete nudit, a že dozvíte i něco co jste doposud nevěděli. A že se vám obrázky budou líbit!

Tamblování, nebo též tromlování kamenů (podle toho, zda upřednostňujete angličtinu či němčinu ) je celkem zdlouhavý a piplavý proces omílání kamenů v bubnu, který, laicky řečeno, z hrubého kusu šutru udělá pěkný a lesklý valounek (troml, tambl)…toť úvodní mini definice…

Ukázečky:

Silicit Polsko Sandomierz                                                                                              Sluneční kameny Tanzánie Gairo

                 

Zleva: Záhněda Ukrajina Volyň, Růženíny z Dolních Borů, Topazy Ukrajina Volyň

 

Ametyst Bochovice surový                                     Ametyst Bochovice hotový                           Jaspis ČR hotový

                                                  

 

Jak se k tomu vůbec dostanete? Začíná  se obvykle tím, že nevíte co s vlastními nálezy, surové nejsou do poličky nic moc a nějak se vám kupí ve sklepě…, ale přece ty achátky, jaspisky, granátky a jinou droboť nevyhodíte? Že?

 

Araukarit – Manětín (zk.dřevo, 25 kg )                           Labradorit surový                                            Labradorit zpracovaný, vyleštěný

             

 

I my tak začali. Jakmile si pořídíte první stroječek, začnou se nabalovat další kamarádi postižení sběratelskou vášní, se svými sklepními zásobami, a najednou hupy hup, aby se to všechno dalo udělat, máte  najednou strojový park čítající 1 stroj na 80kg, šest vibračních leštících strojů, čtyři další otočné bubínkové strojky na tvarování… a furt to nestačí. Najednou kupujete surovinu po celém světě, protože po vás ty či ony kamínky někdo neustále žádá, a v ČR se nenacházejí ….a už to jede… I tak však zachováváme vysoký podíl “ryze českých, moravských a slovenských minerálů” , které v běžném obchodě nejspíše nepotkáte…

Taky najednou zjistíte, že potřebujete speciální  vrtačku, leštičku, diamantovou pilu na předřezání drahých surovin a k tomu všemu velké pytle lešticích prášků všech zrnitostí, včetně diamatové pasty, plastové pelety, svařovací pistoli na opravu misek.., šikovného zámečníka, firmu co umí opravit jakýkoliv podivný motor… a spoustu dalších záležitostí.

Otáčivé bubínky                                                           Vibrační tambly                                                         Velký tamblovací stroj

                

Co si budeme povídat, tohle všechno leze hodně do peněz. Stroje a některé prášky se dají sehnat zatím jen v USA, nebo Číně… a jedna prachobyčejná miska z plastu na vibrační tambl stojí neuvěřitelných několik tisíc…   vydřiduši… a než řeknete „labradorit“, už je potvora probroušená… (ale šikovný český chlap ví, že se dá zaletovat při troše cviku speciálním plastem a tavnou pistolí- tou dražší pochopitelně). Tolik tedy k ekonomice tohoto ušlechtilého hoby. (o nějaké ziskovosti nelze s čistým svědomím hovořit, i když se o ni snažíme :-) často jsou naše příjmy kamenné naturálie :-)

Sagenit (křišťál s rutilem)                                                Měsíční k. (surový, vyleštěný, předřezaný k broušení)

             

Dalo by se říct, že jen blázen by se do něčeho takového pouštěl. Což je rozhodně rčení odpovídající . Ale jak jednou propadnete kouzlu těch buclatých kamínků… nelze přestat. A tak po večerech přebíráme, manžel tahá kýble kamení sem a tam, řeže, leští a do toho ve dne normálně pracuje (hydrogeolog). Já se snažím mu pomáhat, jak to jde, a náš synek to občas pěkně sabotuje. (Pomíchané hromádky, pidi granáty vysypané po celé předsíni, ztracené matičky od tamblovacích misek a jiné vylomeniny)

Granáty Z tanzánie (malé) + Alfi a Jack… co dodat

Vybavení, je ale jen jedna část procesu, další, a neméně důležitá je know how. Jak se dá takové know how získat? (kromě studia Univerzity Karlovy – obor geologie, jsou nejlepší Knihy, internet, dobré rady, ale nejvíce se člověk naučí nepopulárním způsobem pokus/omyl.   V knihách je vše hračka… ale v praxi zjišťujeme, že co kámen, to jiné chování… dokonce jeden druh kamene např, ametyst se chová jinak z Brazílie a jinak z Bochovic.  Zatímco jeden se leští jedna báseň, druhý, z jiného konce světa ne a ne prokouknout… nebo se štípe, puká, láme…(stejný postup, stejný stroj, hypoteticky stejný kámen o stejné tvrdosti… a výsledek? Napopáté jakž takž úspěch :-) A tak je to se všema. Někdy je to k uzoufání. Holt příroda.

Ale dost o nekonečných výzvách minerální říše. Níže uvedu proces tamblování, jak vypadá v ideálním případě (protože i ty občas nastávají :-)

 

Tygří oka právě dotvarovaná (zbytek ještě v bahýnku)  a  již umyté čaroity, obsidiány,  lapisy atd…

 

KROK I. SUROVINA  a  TVAROVÁNÍ

Surovina. – Tou se rozumí kameny v optimální velikosti do příslušného stroje. Drahé suroviny a suroviny s kočičími či jinými efekty (měsíční kámen, sluneční kámen, labradorit) je třeba nařezat v příslušném hezkém směru, jinak je to nanic. Nejhorší jsou malé kamínky, kde je umění řezat do kamene a ne do prstu. Ostatní surovinu lze upravit na optimální velikost třeba kladivem :-) . Někdy je to pěkná fuška (ale 5 kilový blok tygřího oka se tam prostě hodit nedá…). Do tromlu se musí dávat už pěkné barevné kameny s ořezanými špatnými částmi. Takže se odřezávají popraskané části, pórovité části do kterých později zalézá leštící prášek. Takže v žádném případě neplatí, že nasbíráte něco na poli nebo v lomu a nasype se to tam, to by bylo plýtvání prací, elektrikou a místem pro hezčí kameny. V Americe mají lidé co tromlují pěkné pravidlo “Hnusný tam, hnusný ven”. Tromlování prostě špatné kameny nevylepší.

 

Akvamarín (2,6kg)                                                   Sokolí, býčí a tygří oko                                        Nařezaný labradorit

                         

Máme li surovinu OK, nastává hrubování (neboli tvarování) – což je nejdelší část procesu, obvykle trvá 0,5 – 3 měsíce, než se kamínky zaoblí a ostré hrany zmizí. Křemeny například trvají 1,5 měsíce, než je jejich tvar dostatečně oblý a pěkný. Rubín, safír a jiné bývají ve stroji i půl roku! V této fázi se mohou mlít všechny společně bez ohledu na druh (tedy krom extra měkkých typů).

Kameny se tvarují mechanicky v otáčivém bubnu, jako by se omílaly po staletí v řece. Tady je to kapku rychlejší, zejména díky karbidu křemíku o hrubosti 20-80. Je potřeba kameny každý týden promýt a dodat nový brusný prášek.  Průběžně se vybírají ty hotové. (Bez kazů, záštěpků atd). A dávají se stranou, aby z nich zbytečně neubývalo.

Tady jen malá vsuvka – my se snažíme o co největší dokonalost, tím pádem klesá výtěžnost (= to co zbyde) Obvykle se pohybuje na  cca 50% vstupního materiálu,  záleží, jak moc bylo třeba ho natvarovat. U předřezaných či kulatějších kamenů je výtěžnost mnohem vyšší. Lze dosáhnout i vyšší  výtěžnosti, kolem 70% , ale věříme, že lépe je dělat hezké vymazlené kamínky, které se dobře prodávají, než kazovaté pomlácené, byť hmotné kusy:-). Záleží ovšem na zákazníkovi co chce, zda kvalitu či kvantitu.

Pila na řezání kamenů (chlazená vodou)                 Měsíční kámen, labradorit a sluneční kámen předřezané

                      

 

KROK II- HRUBÉ  BROUŠENÍ

Když je většina kamínků natvarovaná, nastává druhá fáze.  Hrubé broušení (to trvá cca 1 týden, dle tvrdosti materiálu) .  Povrch se obrušuje karbidem křemíku o hrubosti 180 – 280.  Zatím to stále může být celkem pestrá směs. (Po každém kroku se kameny i stroj velmi pečlivě myjí, aby hrubší brusivo nepáchalo škody).

Naplněný vibrační tambler -  topazy, akvamarínky, spinely, záhnědy, citríny, atd…

 

KROK III -  JEMNÉ  BROUŠENÍ

Třetím krokem je jemné broušení. To trvá opět zhruba týden, nebo i méně. Může být jak v točivém, tak ve vibračním stroji. Dle množství kamenů a kapacity strojů. Opět nastává přebírání kamínek po kamínku, a také již třídění kamínků na hromádky dle druhů a tvrdostí před leštěním. (pro měkké minerály pod tvrdost 5 toto neplatí, tam se musí opatrně již od počátku). Zrnitost prášku se pohybuje od 600 do 1000 dle druhu suroviny. A kameny jdou pak na leštění opravdu vymydlené…

Jemně zbroušené onyxy, ametysty, acháty nefrity, citríny a pískovcový jaspis…

 

Olivíny, larimary, sodality a jiné…

KROK Č. IV -  PŘEDLESK

Čtvrtým krokem, který lze většinou vynechat, je takzvaný předlesk (zrnitost 1000 – 2000 cca)

KROK Č. V – LEŠTĚNÍ

Posledním krokem je leštění, které děláme vždy ve vibračním stroji, je to nejobtížnější část celé operace. Co kámen, to jiný druh prášku, a vše se hlídá ostřížím zrakem několikrát denně. Pokud se tam nechají déle, kameny opět zmatní, a je nutné se vrátit zpět na jemné broušení.  (Používá se nejčastěji oxid céru, korund (alumina) nebo oxid cínu v hrubosti prášku pod 1 mikron, u korundů pak jedině diamantová pasta). Návrat o krok zpět se také dělá, když se lesk nedaří (nevhodný prášek, zlobivá surovina… například směsová, kdy obsahuje tvrdší a měkčí části, je popukaná, z neznámých důvodů apod.)

Granát – rodolit z Tanzánie                                                                                            Amazonit poloostrov Kola Rusko

                         

KROK Č.  6 – RUČNÍ DOLEŠTĚNÍ

Zvláště měkčí materiály, nebo některé speciální kameny je velmi obtížné vyleštit do vysokého lesku. U některých to esteticky vůbec nevadí (dřevité, dendritické, růžové a modré opály apod.) u jiných (např. labradorit) nastává fáze ručního doleštění. (ovšem jen a pouze u kousků, které za to stojí )

 

Když jsou kameny hotové, někdy mají  v sobě zažraný lešticí prášek. Z tohoto důvodu jsou ještě vyčištěny ultrazvukem v mýdlové vodě a pak kartáčkem na zuby.

 

Poté nastává fáze nejradostnější a tou je přebírání hotových usušených kamínků.

Směs ke třídění, smaragdy, růžové opály, topazy a nefrity..                               Směs tygří/býčí/sokolí oko

                                                   

Akvamarínky                                                                                               připraveno na burzu…

                                  

Obvykle je třídíme na ty, co si necháme, co je vhodné do šperků  (musí mít správný tvar, kvalitu, barvu, velikost a estetičnost, což  splňuje jen malé procento, bohužel).  A co se prodá po burzách, či přes jiné přátele. Z některých vhodných tamblíků, děláme díky pile, cenově velmi výhodné “nepravidelné kabošony”…

To se týká jen kamenů z našich vlastních surovin. Ty co jsou cizí, poctivě odevzdáváme všechny, s tím, že občas od majitele odkoupíme pár hotových kamínků do obchodu a nebo do sbírky.  A nebo nám dotyčný platí po dohodě částí kamenů, které si pak prodáme sami.

Poslední dobou musíme omezovat tromlování kamenů co si lidé přivážejí různě od moře. Protože, tato kamínky mají různé tvrdosti, nelze je vyleštit najednou a po vyleštění často vypadají hůř než před ním. To nejsou kameny vhodné na zpracování.

Zpracovali: Pavla Čepelíková a Mgr. Jan Čepelík